MISIE V TOTALITĚ
18. 10. 2022
Postoje mladé generace v totalitě.
Jako mladí lidé, jsme s nevolí prožívali období totality. Organizovali jsme aktivity nedoporučované a neloajální s vůlí vládnoucí „garnitury“. V průběhu našich mládežnických pobytů jsme často hovořili s nevěřícími lidmi, zpívali křesťanské písně ve vlaku, na nádražích a jiných veřejných prostranstvích. Neřídili jsme se doporučením, že na vojně, ale obecně v komunismu je dobré držet hubu a krok. Právě naopak.
Téměř deset let jsme se scházeli na společných mládežích pod ochrannou rukou těšínského kazatele Stanislava Heczka, v počtu asi 60- 80 osob. Tam jsme kázali, vedli vyučování a zpívali v hudebních chválících skupinách.
Vyvrcholením našich snah byl téměř týdenní pobyt všech našich mládeží v Sulově na Slovensku. Prožili jsme nové odhodlání sloužit Kristu navzdory všemu, nepoddat se situaci, odevzdat Bohu svůj život, být sjednoceni. Naše společenství bylo tak přesvědčující a inspirativní, že mnozí lidé přijali vyslání do kazatelských služeb, mezi mládeží a dětmi a do konkrétní misijní práce. Tyto naše mimocírkevní aktivity byly považovány za nelegální.
Pro nás mladé křesťany to byly úžasné výzvy a „duchovní adrenalin“. Jsem přesvědčen, že díky Boží ochraně, ale i odvaze, statečnosti našich vedoucích jsme nebyli perzekuováni a pronásledování. Samozřejmě pravé důvody byly pro nás neznámé.
Jako normální jsme přijali, že někteří z nás nemohli studovat, nebo volit práci podle přání. Nesli jsme docela těžce zákaz cestovat a nesvobodu slova.
Někteří z našich vedoucích nasazovali svůj život i v jiných oblastech. Měli odvahu „pašovat“ do tehdejšího Sovětského svazu Bible ze západu mnohokrát. Tyto činnosti byly v hledáčku STB a byly samozřejmě velmi nebezpečné. V případě udání a zadržení na hranicích hrozilo vězení. Moc jsem si je za tuto odvahu cenil a byl jsem odhodlán je následovat.
Je známo, že ne všichni křesťané a vedoucí pracovníci v době totality měli odvahu a tedy sklonili se ve vztahu k tehdejší vládní moci. Některým bylo vyhrožováno vyhazovem z práce, vězením, újmou na rodině, společenskou izolací. Neobstáli v tomto náporu politického systému.
Až po změnách v roce 1989 jsem se s některými problémy tohoto kontextu musel před Bohem i sebou samým vyrovnávat určitou dobu. Jediná cesta se zdála odpustit a budovat novou důvěru. I já jsem několikrát v životě i mé službě potřeboval a žádal o odpuštění z jiných důvodů a bylo mi darováno. Tito lidé pak zůstali i nadále mými přáteli. Ale některé negativní nastalé ("jizvičky") přinášely ovoce ve vztazích ještě docela dlouho.
Mám zkušenost, že ta Kristova láska, o které často hovoříme, dokáže uzdravit zranění, jizvy, špatné vzpomínky. Přináší obnovu a plné odpuštění. Zároveň připomíná minulá Boží milosrdenství, dary, někdy i zázraky, prožité v době nevěry a beznaděje.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
