Z VRCHOLU DOLŮ

Jedinečný kontext

Mé dospívání a později kazatelská služba pokračovaly v prostředí, ve kterém byl kladen silný důraz na oddělení od tohoto světa a posvěcený život. Posvěcení bylo chápáno, jako nepřizpůsobování se tomuto světu ve všech oblastech. Mezi ně patřilo oblékání, kultura, sdělovací prostředky, ve velké míře sport. Později jsem si uvědomoval, že náš život je rozdělen na sféry svaté a méně svaté. Jinak jsme se chovali na „svatých místech“ a trochu jinak na těch dalších. Některé důrazy ve vyučování byly důsledkem kulturních nánosů, nikoliv interpretací Písma. Protože mnozí z těch, kteří byli duchovně i věkově zralí byli přesvědčeni, že rozumí věcem Božího království a zároveň byli usměrňováni podobnými, ale různorodými teologickými důrazy, občas docházelo i ke sporům, až rozdělení.

Jako mladý člověk jsem prožíval touhu po poznání Pána Boha. Byl jsem doma i ve sboru veden k oddělení se od světa. Vzpomínám na své pocity a obavy v situacích, když jsem byl zván kamarády do kina, nebo divadla. Bál jsem se, že v té době přijde Ježíš Kristus a mně ponechá na zemi. Jakékoli aktivity spojené s účastí na světských radovánkách byly považovány ze „nesvaté“ a tedy hříšné. Bylo to docela radikální i ve vztahu věřících ke sdělovacím prostředkům. Akceptace médii, kulturních aktivit a sportu bylo uznáno za narušování vztahu s Bohem a pošpinění světem. Mít v té době doma televizi, dříve rádio, bylo považováno pro starší sboru a jiné členy „mít v obyváku zároveň celý svět“, před kterým nás varuje Bible.

V období mého dětství a dospívání byl kladen doma i ve sborech důraz na oddělení se od světa, především proti konzumaci alkoholu a účasti na světských radovánkách. Byla tolerována povinná účast na školních programech, ale již účast na školním plese byla vnímána nelibě a lidé se veřejně neúčastnili těchto aktivit. Mnozí členové sboru před svým obrácením byli závislí na alkoholu, tabáku a kletbách. Po setkání s Bohem prožívali osvobození od těchto závislosti. Tyto zkušenosti byly mezníkem a znamením mezi starým životem a svatým. Právě proto vztah k alkoholu byl jednoznačný. Křesťané nevstupovali a nevysedávali v hospodách, nepopíjeli a nehodovali s „pohany“. Nevzpomínám si, abychom s rodiči kdykoli šli jen tak do restaurace. Byl – li někdo spatřen se svými kamarády jen tak „na pivě“, znamenalo to, že v jeho duchovním životě není vše normální. Ve svých domovech lidé pivo, nebo víno popíjeli. To se zdálo být v pořádku.

Někteří mladí lidé nedokázali žít v tomto napětí, nebo duchovní schizofrenii  a odporoučeli se. Ve věku kolem dvaceti let jsem se po jedné překvapivé zkušenosti s vínem rozhodl, že se stanu abstinentem. Bylo to i z důvodu mého pověření vedením mládeže. Chtěl jsem být pro mé mládežníky příkladem ve všech oblastech. Toto rozhodnutí vydrželo asi 20 let. Jediným alkoholem, který jsem přijímal, bylo víno u VP. Přesto jsem toto rozhodnutí prožíval jako osobní a nikdy jsem nikoho neodsuzoval, nebo nekázal proti alkoholu.

To, že jsem dokázal přežít  a dokonce si vážit toho, že jsem součástí církve, považuji za Boží působení, ale především za vliv mých rodičů, zvláště maminky, která dokázala svojí autoritou, příkladem, zároveň láskou můj život směřovat k duchovním hodnotám a ke společenství  věřících přátel.

Jsem vděčný, že mi Pán Bůh ukazoval v určitém období mého života, co znamená skutečné posvěcení a život nerozdělen, ale spojen mocí Ducha. Také jsem mohl být součástí vyučujícího procesu o poslání církve v tomto světě.  Můžeme říci, že mnoho věci v různých obdobích skutečně nebylo možno vykonávat. Ale možná, že některé důrazy, které církev přijala, byly důsledkem špatné interpretace Písma. V tom smyslu, že se máme izolovat od světa, abychom se neposkvrnili. Nechali jsme se vměstnat do kostelů a stáhli se ze společnosti. Časem nám to začalo vyhovovat, aniž bychom si to uvědomovali. Ztratili jsme vztahy se světem, neměli  přátelé, nerozuměli  jazyk a nechápali  lidí kolem nás. A lidé nerozuměli nám. Měli jsme jen nepatrný, nebo žádný vliv na dění kolem nás. Zdůrazňování a změnu těchto faktorů jsem považoval za jednu z mých důležitých priorit služby a působení ve sboru v Horní Suché. Byla to velmi mravenčí a možná nepatrná práce. Věřím však, že si Pán používal tuto naši generaci, abychom byli mostem mezi církví a světem, mezi generacemi zároveň.  Díky Pánu Bohu, že se naše myšlení začínalo  měnit, a že mnozí křesťané chápou dnes, co to znamená doopravdy být „solí a světlem“ tomuto světu

Je nutné, aby dnešní křesťané porozuměli duchovní atmosféře své doby. Jak bychom   měli reagovat na tlaky kolem nás? Co to vlastně znamená věřit v Krista dnes? Křesťané, kdyby se jen trochu starali, nebo měli jen trochu odvahy – znají odpověď, znají řešení současných problémů Ale proč je nevysloví? Nebo proč lidem, kterým zní jazyk Bible stále cizeji a kterým je její způsob myšlení čím dál vzdálenější, říkají: "Mějte víru", aniž by skutečně odpověděli na mrazivé otázky vykřikované v utrpení. Ježíš skutečně zachraňuje. Jeho zachraňující milost nás vykupuje zde a nyní a odpovídá na problémy dneška".[