KRISTUS NA HOSTINÁCH
18. 10. 2022
(Luk. 5, 17 -)
Prázdný dům?
Díky Pánu Bohu za naše pěkné modlitebny a kostely, za to zázemí, které máme pro náš duchovní růst a služby. Tento biblický příběh nás inspiruje k tomu, abychom nezůstali v půli cesty a náš dům nezůstal prázdný. Není doba duchovního probuzení a pokud se my křesťané nehrneme, abychom naslouchali Božímu slovu, jak můžeme pozvat nekřesťany, aby se hrnuli k nám? Již je pryč doba, kdy církev zvala nevěřící mezi sebe. Většinou nepřicházejí, nebude je to bavit, ani přitahovat. Nastal čas, aby církev šla do světa. Odhalit sebe a nabídnout sebe, jako Ježíš. V těch místech, kde lidé opravdu jsou. Většinou to bude někde u stolu, u věci, které je zajímají a baví.
Pán Ježíš je pěkným příkladem pro nás. Z toho narvaného domu, kde vedl vyučován, vyšel ven na ulici a když chodil, zahlédl Léviho a povolal ho. On vstal, vše nechal a šel za ním. To tajemství spočívá v tom, že pak již ne Ježíš, ale Lévi pozval mnoho svých přátel a možná i oni pozvali své přátelé a udělali hostinu. Pak pozval Ježíše, a on stoloval s hříšníky.
Je zajímavé, že jedním z určujících znamení Pána Ježíše mezi lidmi bylo: "Syn člověka, který jí a pije. Přítel výběrčích daní a hříšníků." Byl obviněn z obžerství a opilství. Zdá se, že trávil hodně času jídlem a pitím. Jeho misijní strategií a předmětem vyučování byly mnohé hostiny. Tam se zřejmě cítil šťasten a naplněn. Ježíš takto sdílel s lidmi svůj život a oni mu ten svůj otevírali a odevzdávali na věky. To byla permanentní evangelizace, aniž si to kdokoli uvědomoval.
Ještě jednou si všimněte postavení farizeů a zákoníků. V prvním případě seděli na semináři s Ježíšem a hříšníci byli venku, díky za toho jednoho, kterému Pán odpustil a uzdravil. V druhém případě asi stejní zákoníci a farizeové jsou venku a uvnitř je hostina a u stolu plno hříšných, zavržených, nemocných, kteří činí pokání. Ježíš koná svojí práci. Co dělají zákoníci? Totéž, co před tím: teologicky diskutují a přou se s Ježíšem, vlastně již ani s ním, ale s jeho učedníky. Asi se cítil velmi šťastný v tomto společenství, že již pro ty spravedlivé a svaté nenašel čas. Možná jim vzkázal po někom tu pěknou zprávu, a to je dobře, alespoň jsme se dozvěděli, že: „Lékaře potřebují nemocní, ne zdraví. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšné."
Počítejme s nepochopením, pohrdáním ze strany spravedlivých a zbožných, a s jejich pronásledováním. Počítejme s pokušením, znechucením, neúspěchem.. Připravme se na hostinu. Počítejme s tím, že budeme stolovat s hříšníky, opuštěnými, opovrženými. Mějme připraveny peníze, šatstvo k naplnění potřeb těchto hostů. Četl jsem velmi moudré doporučení:
Když dáme peníze někomu chudému a zlomenému, držíme si ho od těla. Ale Ježíš byl přítelem těchto lidí. Myslíme si, že když pracujeme mezi chudými, sloužíme jim. Nejedná se však o skutečnou milost, protože k nim přistupujeme z nadřazené pozice. Naše převaha může být zahalena do soucitu, protože ve skutečnosti jednáme povýšeně. Společné jídlo s těmito lidmi má zcela jinou dynamiku. Setkáváme se jako rovný s rovným. Dělíme se spolu, chováme se jako přátelé. Řeknete – li někomu, že je hříšník, který potřebuje Boha, když mu podáváte jídlo, ten to pochopí tak, že je ubožákem, který by měl být alespoň jako vy. Budete – li jíst spolu jako přátelé a budete mu vyprávět, jak jste na tom špatně a potřebujete Boha, pak můžete společně mluvit o jeho milostí a lásce."
Počítejme s Boží přízní a jeho přítomností na těchto hostinách. To je jeho parketa, jeho radost a poslání. Není větší radost v nebi, než člověk hříšný činí pokání a navrací se k Otci. Díky mu za to.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
