Z VRCHOLU DOLŮ

MORÁLNÍ KRIZE

Sexuální pokušení

Jedním z nebezpečí sejítí z Boží cesty je sexuální pokušení mužů i žen střední generace. Tato se potýká z následujícími problémy:

- Obavy z nepřitažlivosti opačného pohlaví.   „Zlatý věk“ je nenávratně pryč.

- Poruchy potence u mužů.  Příčiny tkví jen zřídka v onemocnění pohlavních orgánů. Častěji je příčinou: přirozené snížení sexuální vzrušivosti, nedostatečný zájem o manželku, nuda z nepřitažlivosti stárnoucí ženy.

- Stoupající sexuální vzrušivost u žen.  Pokud byla manželka citově i sexuálně  zanedbávána svým manželem, je ohrožena zájmem jiných mužů, zvláště, když po mnoha letech bytí v domácnosti jde do zaměstnání. Po celá léta rozdávala lásku jiným, zvláště dětem. Je vyprahlá, prázdná, touží po slovech uznání a lásce. Lichotivá slova, vyjádření obdivu a úcty jsou silným trumfem v rukou muže, který stejně jako její manžel prochází krizí a utíká před skutečností a pomíjitelností života. Je schopen zneužít ženu za cenu vyléčení svých vlastních komplexů a problémů. Potřebuje si dokázat, že ještě stále za něco stojí. Bude – li to nutné, svede i ženu svého nejlepšího přítele.

- Nelegitimní, hříšný poměr s jiným partnerem.  Velmi často útěk muže k mladší ženě. Takto řeší své touhy užít, co se dá. Vyjadřuje přání zastavit čas nebo dokonce začít znovu. Muži si začínají mnohem více všímat krásy jiných žen a často se uchýlí k „lehkému sexu“, pornografii, masturbaci a jiným „nezávazným praktikám“.

- Odloučení nebo rozvod. Tento krok po čtyřicítce může být důsledkem druhé vývojové manželské krize. Tato krize spočívá v tom, že muž se cítí mladší, zatímco žena starší. Začne se chovat závisle, vyčítá manželovi, že jí nemá rád, žárlí, vyhrožuje. Vynucuje si milostné projevy. Jeho postoje jsou vynucené, styk nepříjemný, někdy již nemožný. Citové odcizení se prohlubuje. Stává se, že muž vidí ženu více zestárlou, méně atraktivní, než je ve skutečnosti. Je to klam. Sám není schopen připustit, že sám zestárl, provede nevědomě psychický kotrmelec zvaný projekce.

- Důsledek neřešených problémů v minulosti. Matějček soudí, že: „Krize v manželství ve středním věku bývají vyústěním vážného neuspokojení ve vztazích, vleklých problémech, které se neřešily včas."[1]

Křivohlavý[2] vysvětluje, že k mimomanželskému styku dochází často v době, kdy vrchol mládí je již za námi, ale cítíme se ještě mladí. Žena chce dokázat, že je stále krásnáa začne flirtovat. Muž si namlouvá, že „muži nestárnou“, a navazuje styk s mladší ženou.

Milostná  zkušenost  krále Davida

 David byl v této době již léta králem. Byl nejlepším králem. Mužem podle Božího srdce. Sloužil Hospodinu celým srdcem. Procházel již velmi zralým obdobím života. Někteří uvádějí, že procházel krizí středního věku.[3] Měl již mnoho potomků a byl na vrcholu. Dokonce již podcenil válku, která probíhala. Všichni válčili a on si zůstal doma. Mohl si to dovolit? Jistě měl opodstatněné důvody, proč neválčil. I Betšebé měla svůj důvod, proč se odhalovala před zraky krále. Možná se chtěla líbit, vyzkoušet, jak daleko se může posunout. Možná jí to docela lichotilo, že král na ní hledí se žádostí. Zřejmě to nebylo ani poprvé. Snad se cítila osamělá a trochu deprimovaná. Potřebovala nějakou změnu v tom stereotypu života.  Oba napínali strunu, až praskla. Všechny okolnosti byly příznivě nakloněny. Muž ve válce. Král plný energie si hoví doma. Měl již tolik žen, ale ještě ne tu, která mu byla dokonce jako králi zapovězena. Žena jeho služebníka a možná i přítele. Jeho narušené "ego" potřebovalo to, co mu ona mohla přesně v tu chvíli poskytnout. Možná je ten románek zpočátku dokonce podněcoval. Jeden hřích rodí další. David cizoloží, vraždí, stává se z něj intrikán, pokrytec. Je zajímavé, jak Bible hodnotí Davidův život. Tato epizoda zůstala navždy jako černá skvrna, i když Bůh mu jistě odpustil      a požehnal jeho další život.

      "To proto, že David činil to, co je správné v Hospodinových očích, a po celý svůj život se neodchýlil od ničeho, co mu on přikázal, kromě té věci s Chetejcem Urijášem."  (1. Královská 15,5)

Závist

Velmi varující příběh člověka, jenž se nacházel již ve starším věku a jehož vnitřní život se hroutil, byl Izraelský král Saul. Jeho životní krize byla však dána duchovním úpadkem a vzpourou proti Bohu. Ta se přenesla na vztahy s lidmi. Začalo to závistí, když byl jeho kdysi přítel David adorován a ctěn více než on sám. 

      Pak následoval pokus o zabití Davida, zlost, začal se před Davidem třást strachem,  kul proti němu pikle a nenáviděl.

„Saul viděl a poznal, že Hospodin je s Davidem, a jeho dcera Míkal ho milovala. I bál se Saul Davida ještě víc a byl po všechny dny Davidovým nepřítelem.  (1. Samuelova 18, 28-29)

     Je to varování, jak jeden pád, který není uzdraven, rodí další. Vede k pokrytectví, pomstě. Je to příklad, který prožívají lidé i starší generace, jak narušený vztah s Hospodinem rozbíjí vztahy s lidmi, kteří byli předtím přáteli.

 PÝCHA A JEŠITNOST

 V biblických příbězích spatřujeme tuto krizi zvlášť u mužů pozdního středního věku, kteří měli vysokou pozici ve společnosti. V tomto případě to byli králové jižního království.

     Král Jóšafat. Započal velmi požehnaně své kralování. Ke konci se u něj začala projevovat pýcha. Stal se soběstředným a pyšným člověkem. Z kontextu se dá pochopit, že se chtěl vytáhnout, ukázat, předvést svoji moc.  „V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Modlil se k Hospodinu a ten k němu promluvil a dal mu zázračné znamení.  Ale Chizkijáš za prokázané dobrodiní nebyl vděčný, jeho srdce se stalo domýšlivým. Proto jej i Judu a Jeruzalém postihlo Hospodinovo rozlícení.“     (2. Paralip. 20, 32)         

     Král Chizkiáš. Taktéž si ho Bůh používal pro obnovu svého národa. Začal i pokračoval velmi slibně. Stal se domýšlivým a jednal velmi nerozumně a zbaběle. Projevuje se jeho egoismus.  (2. Paralip. 32, 24- 25)