Sebereflexe
SEBEHODNOCENÍ KAZATELSKÉ PRAXE I.
Zvěst Slova
je pro mě prioritou. Volit text, zvláště pro konkrétní zaměření (svátky, požehnání dítěte...), není pro mě snadné, stejně jako výběr příkladů nebo ilustrací. Kázání mám většinou připravená v psané formě. Ne vždy se mi daří udržet přijatelný kontakt s posluchači, který považuji za velmi důležitý. A ne vždy se mi podaří vyváženě oslovit různorodé sociální, věkové a intelektuální kategorie posluchačů. Jsem přesvědčen, že v této službě mohu růst, ale zároveň si uvědomuji, jak snadno lze upadnout do stereotypu a ustrnout ve zvěstování. Občas prožívám vnitřní ujištění, že kazatelna je mým posláním, které mi daroval Pán. Někdy bych rád utekl někam daleko a nekázal. Někdy jsem povzbuzen svými posluchači, občas jsem napomínán. Myslím, že pokud lidé ve sboru poznají, že je mám rád, tak mi mé občasné nešvary a slabosti dokážou odpustit. Někteří členové vyjadřují nadšení ze sboru a vděčnost za něj, a to mě naplňuje radostí a nadějí.
Křest s Večeří Páně
je pro mě vždy vyvrcholením služby a důkazem Boží věrnosti a jeho působení mezi námi. Při těchto bohoslužbách žasneme, jak si Bůh i dnes povolává nové znovuzrozené děti. Naše služba má smysl a cíl.
je většinou spojená s vyjádřením osobních vztahů, což se projevuje početnou účastí a radostnou atmosférou. Tyto příležitosti jsem v posledním období vnímal jako možnost oslovit novomanžele, ale zároveň zvěstovat evangelium hostům, kterých bývá mezi námi většinou hodně. Mám rád svatební kázání.
Vedení buněk
je pro mě velkým potěšením a novou výzvou. Rád jsem také se střední generací mužů. Tam odpočívám a přijímám požehnání.
Admistrativní práce
Tu považuji za velmi náročnou, především vedení a přípravu jednání staršovstva a organizace. Tomu musím vždy věnovat hodně času a soustředění. V této oblasti nemám mnoho obdarování a stále se učím, přesto mi některé věci unikají. Jsem vděčný za své spolupracovníky, kteří mé nedostatky občas doplní.
Jsem přesvědčen, že mnohé poznatky a zkušenosti jsou důsledkem mého soustavného studia v minulosti a nyní na KETM. Učím se novým věcem, disciplíně a přesnosti ve vyjadřování a psaní. Studium teologie mě obohacuje a naplňuje. To, že mohu při tak rozsáhlé činnosti sboru studovat, je mezi jiným dáno velkým počtem obdarovaných spolupracovníků, kteří věrně a s láskou slouží v mnoha oblastech sborové práce. Své poslání pak vidím v koordinaci, v otevírání nových příležitostí a odstraňování překážek. Dále v udržování blízkého kontaktu s klíčovými pracovníky a rozvíjení jejich kontaktů s dalšími spolupracovníky. Pán Bůh je věrný navzdory našim slabostem a problémům. On miluje svoji Církev. Díky mu za to.
