JE DOBRÉ BÝT SVOBODEN
ÚVAHA NAD SVOBODNOU SPOLEČNOSTÍ
28. října jsem sledoval slavnost vyznamenání zasloužilých osobností našeho národa prezidentem republiky. Někteří z vyznamenaných byli v době totality pro své přesvědčení krutě mučeni, dlouhá léta vězněni. Nezlomili je. Svým trýznitelům odpustili a někteří z nich jsou dodnes zapojeni ve službě v naší společnosti. Před našimi spoluobčany hluboko smekám. Jsou to lidé, kteří si velmi hluboce váží politické svobody, ale i té vnitřní, kterou jim nikdo nedokázal vzít, a právě to jim dalo sílu přežít. Zdá se mi vhodné v těchto listopadových dnech si tyto okolnosti uvědomit. Sedmnáctý listopad mám ve své mysli a srdci spojen se svobodou. V době komunismu jsem nebyl vězněn ani pronásledován jako tito významní lidé. Přesto si vzpomínám na svá předlistopadová léta jako na dobu nesvobody, nejen politické, ale útlaku svědomí, lidských práv a období mnoha nemožných výmyslů, nesmyslů a zákazů. Od základní školy jsem toužil po vzdělání, které mi nebylo z těchto zmíněných a později z osobních důvodů umožněno. Na vojně jsem nebyl perzekuován. Byl jsem vyučeným dělníkem, který neměl téměř žádný vliv ve společnosti. Se svoji vírou jsem se netajil a vyznával jsem Krista. Právě proto mě občas vyslýchali, sebrali mi Bibli a snažili se mě přesvědčit o zaostalosti mého světonázoru. Uplynulo ještě mnoho „šerých let“, velmi nesnadných pro naše národy, rodiny i církev. Sedmnáctý listopad 89 jsem prožíval s rodinou a přáteli v euforii a veliké vděčnosti vůči Pánu Bohu. Věřím, že on vrátil našim národům svobodu prostřednictvím těch lidí, kteří se odvážně postavili proti mašinérii moci. Bůh nám otevřel dveře netušených možností a příležitostí. Žijeme ve svobodné zemi, i když takto žít se stále učíme a neumíme. Zároveň si příležitostně uvědomuji, že vlastně každý člověk nezávisle na tom, v jakém politickém systému žije, je určitým způsobem zotročen, není svoboden. Je závislý na svých vášních, rád by dělal dobro, ale drží se ho zlo. Je podmíněn prožitky z dětství, narušenými vztahy, nedokáže odpustit, nebo mu odpuštění není dopřáno. Někdo má pocit, že je sevřen, uvězněn, znemožněn. Některé svírá vlastní pocit samospravedlnosti a pýchy, aniž si to třeba uvědomují. Tyto naše osobní postoje jsou v Bibli nazvány hříchem, nebo životem v duchovní nesvobodě. A v Bibli je ujištění, že před dvěma tisíci léty na kříži Kristus, Boží Syn pro naši svobodu prolil svoji krev. Než to učinil, řekl: „Jestliže vás vysvobodím, budete opravdu volní.“ Mnozí z nás tuto Kristovou nabídku vzali vážně. Obrazně řečeno: „Byli jsme zavřeni, sevřeni, a Bůh nám otevřel dveře žaláře." Tento prožitek setkání s Bohem bývá tak silný a reálný, že zůstává v srdci jako jedinečný, trvalý, lze říci - věčný. Jsem Pánu Bohu opravdu vděčný. Jsem svobodným člověkem vícekrát. Volný vnitřně, bytostně, volný pro budování nádherných vztahů. Mohu sloužit ve svobodné církvi a budovat vztahy s dalšími křesťany. Mohu svobodně zvěstovat Boží lásku a pomáhat jiným podle vlastních představ a jejich potřeb. Jako třešničku na dortu jsem přijal zcela nedávno možnost studovat to, po čem jsem v mládí toužil a nedostal. Každou zahraniční cestu stále považuji za dar svobody pro svůj život. Cítím se být docela šťastným člověkem i ve vztazích s vámi. Proto si vás dovolím pozvat ke Kristu a jedinečné vnitřní svobodě, kterou on sám rád udílí. Bůh vám žehnej.
