Jdi na obsah Jdi na menu
 


LÁSKA VYDRŽÍ

3. 9. 2011

LUCKA  A  KUBA

1. 9. 2006

obrazek81.jpg

Milí snoubenci,

 zaujaly mě tři kratičké citáty o lásce a manželství:

  • "Manželství je jako obležená pevnost: kdo je venku, chce dovnitř, a kdo je uvnitř, chce ven." (Arabské přísloví)
  • "Muž neví, co je to štěstí, dokud se neožení. A když to zjistí, už je pozdě." (Krejčí)
  • "Láska začíná tím, že se člověk cítí osamělým, a končí tím, že touží být osamělý." (Alexej Tolstoj)

Pokud by tyto citáty byly pravdivé za všech okolností, mohli bychom dnes říci: „To jste si teda zavařili svůj život. Nebylo lepší zůstat svobodnými a nekomlikovat si život, nevstupovat do té pevnosti, a pak toužit z ní vyjít ven? Končí láska tím, že se člověk ožení? Možná, že tyto citáty psali lidé, kteří se zklamali, učinili špatné rozhodnutí, jsou zatrpklí. Rád bych vám dnes řekl, že vaše zkušenost může být naprosto jiná. Mám k tomu dva důvody. Sám jsem dvacet šest let ženatý a nemám pocit, že jsem v pevnosti, ani nechci ven. A druhý důvod: věřím Písmu, Božímu slovu. A právě Bible cituje mnohé pěkné věci o lásce, o vztazích vůbec, o životě s Bohem. Nabyl jsem mnohé zkušenosti o tom, že Bible je pravdivá, ale upřímná, nezamlžuje, dává však naději a smysl dokonce manželskému vztahu. I lásce dává smysl. Lásce dává šanci a naději. A tak jsem si pro vás zvolil ještě jeden biblický citát.

  „Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“

Lucko, tvůj  život začíná  velmi romanticky. Na louce, v přírodě. Zamilovala ses až po uši, a on se zamiloval do tebe, a dnes ti nabízí svou ruku. Jsme přesvědčeni, že ji uchopíš pevně. I když je mlaďoučký a nezkušený, miluje tě. A to je dobré a nadějné.  Každá svatební pobožnost je příležitostí, abychom se byť jen na chvíli soustředili a naslouchali. Věřím, že je mezi námi živý Bůh, který k vám, milí snoubenci, chce hovořit a naplnit vaše srdce nadějí a prohloubit vaši vzájemnou lásku. Věřte tomu, že život není peříčko. Je někdy nesnadný a složitý. Vy to znáte velmi dobře. Nemáte trvalé bydlení, ani stálý příjem. Oba budete dále studovat. Ale společný život stojí za to žít. Má smysl. Jdeme-li ve dvou, tak starosti i radosti sdílíme. A v tom je úžasná síla. Můžeme si pomáhat a milovat se. Láska skutečně něco vydrží, má naději. Být ve dvou navždy je ale také úskalí. Je nebezpečí, že ten objekt lásky, bez kterého jsem si nedovedl představit život, se stane objektem nezájmu, až nenávisti. ...Ano, sňatkem to nekončí. Právě dnes pro vás dva vše začíná. Všichni takto začínali, ale nepochopili, o čem je  život. Není jen o slasti, která sem patří, není o tom, že se o mě někdo postará, že bude naplňovat mé potřeby. Je o oběti, o tom, že někdy, aniž bych musel, vezmu na sebe vinu svého partnera. Odpustím, aniž je k tomu důvod, zapomenu, i když můj rozum chce za každou cenu si to ponechat a připomínat.  Rád bych něco řekl o citlivosti neobviňovat, nesoudit. 

     V jednom románu, který se jmenuje „Klubko zmijí“, je popsán příběh manželského páru. Před mnoha léty se pohádali kvůli tomu, zda manžel projevil dostatek zájmu o jejich nemocnou pětiletou dcerku. Od té doby žili v jednom domě odděleně.  Každý večer oba čekali, že se ten druhý partner  pokoří a že spor ukončí. Nikdo z nich to však neudělal. Ani jeden nebyl ochoten rozlomit prokletí obvinění, které zničilo jejich vztah. Jejich láska nevydržela.

     Jsou známy příběhy manželských párů, kde jeden z partnerů se obrátil ke Kristu a nemohl unést svoji minulost, způsob života, který vedl před setkáním s Bohem. Cítil se obviňován, proto vše vyznal před svým protějškem. To způsobilo zlom v jejich vztahu, protože ten druhý neunesl toto vyznání. A po celý život tam někde pod pokličkou hnisalo bolavé místo. Stačila maličkost, a vždy znova a znova se vracela bolest těchto dvou zlomených srdcí. Nakonec se tito lidé rozcházejí. Kde byl problém? Ano, cítili se obviňováni a obviňovali. Stále dokola, až to bylo k prasknutí. A nakonec to prasklo. Jejich láska neměla naději a nevytrvala do konce.

     Možná si ani neuvědomujeme, jak my muži jsme mnohdy přecitlivělí, ješitní a ufňukaní jako malé děti. Sám se někdy přistihnu při tom, jak dokážu zahustit rodinnou atmosféru. Když něco selže, nepodaří se, jak jsme schopni hledat viníka. Jak se to sveze na ty nejbližší, paradoxně na ty, které nejvíc milujeme.  Ti jsou po ruce a oni to jistě unesou. Stálo by za to, abychom se občas zeptali našich milovaných, jak se cítí v naší přítomnosti, když v  krizovkách obhajujeme sebe a je obviňujeme a děláme kolem sebe dusno. Místo toho, abychom se postavili čelem k problému a dokázali vzít zodpovědnost na sebe, unést i to, co normálně nést nemusíme, schováme hlavu do písku, anebo hledáme viníky. Ani my křesťané nejsme z toho nešvaru a hříchu venku. Taková láska nevěří, nemá mnoho naděje.

     Kolik je v běžném životě zamotaných konfliktů a kauz. Když si milá tchyně řekne: „Jak to může fungovat u toho našeho synáčka? To je ale husička ta jeho manželka, to víš, mladá. To já, když… já bych to nikdy takto neřešila."  Mnohokrát v životě máme tendenci vědomě nebo podvědomě obviňovat a posuzovat, nebo dokonce manipulovat. Každému z nás to je blízké.

     Dokonce v Bibli najdeme příběhy mužů a žen, kteří v této oblasti prohrávali a byli schopni zlomit i ty nejkrásnější vztahy.

     Rád bych zmínil ještě dvě postavy, obě jsou z Bible. První postavou je náš praotec Adam. On se také schovával za svou ženu. Svaloval vinu na ni, a pak obviňoval Boha, který mu tuto manželku dal. Kolikrát manželé takto smýšlejí. Za to mohou naši rodiče. Tak mě vychovali a vedli. Oni jsou vinni, že se takto chovám. Měl by ses také tomu  přizpůsobit. Měla by ses naučit to dělat jinak. A ona se snaží a cítí se obviňována, že to nedokáže. Kolik zla v životě lidstva způsobila ta jednoduchá poznámka: Co si pomyslí lidé. Co to děláš, jak se to chováš? Ty to nechápeš, a on to fakt nechápe. A je mu z toho nanic. Je vinen, že to nechápe?

     Druhou postavou je Kristus. On vám oběma odpustil vaši skutečnou vinu i hřích. Když žil na zemi, jednal jako pravý muž:

     Za nikoho se neschovával. Dokázal říci pravdu v lásce, ale přitom nikoho neobviňoval a neodsuzoval. Víte, co řekl, když mu přivedli ženu pochybné pověsti a obvinili ji? Jistě měli pravdu, ale neměli právo ji odsuzovat. Ježíš jim řekl: Kdo z vás je bez hříchu, hoď po ní první kamenem. Ani jeden tam nezůstal, všichni odešli. Žena přijala od něho  odpuštění. Nebyl to jen pravý muž, ale byl to zároveň Boží Syn.

     On všude rozdával milost a lásku. Když ho pak nespravedlivě obvinili a přibili na kříž, modlil se: Otče, odpusť jim. Tato láska vydržela, má naději, vytrvá, ať se děje cokoliv.

     Kristus nebyl žádná bačkora, jak se někdy mužům říká. Nebyl pod pantoflem. On nesl pro ty, které miloval, oběť. Mohl se bránit, jiné osočit. Neudělal to. Zachoval se, jak přísluší mužům. Postavil se čelem ke zlému.

     Později jeden z jeho učedníků napsal i pro nás: On vzal na sebe veškerou naši vinu a hřích. „Kdo vznese žalobu proti nám? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel, a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!" 

Milí snoubenci, vám dnes začaly pravé líbánky. Mnoho věcí si budete navzájem tolerovat, dokonce odpouštět, bude se vám zdát,  že jste v ráji. Jen vy dva, volní jak dva ptáčci. Vše si můžete udělat po svém. Nikdo vás nebude napomínat, kritizovat, vinit. Vychutnejte si dokonale toto jedinečné období. Věřte tomu, že i tyto líbánky pominou. Ale vy nemusíte sklouznout do šedi života. Až najednou zjistíš, Lucko, že ten tvůj milovaný už není takový, jako býval. Občas ti něco připomene, co tě píchne u srdíčka. Možná ti to řekne důrazněji. A ty mu také už nebudeš tolerovat jeho slabůstky, mužské vrtochy. Občas zazní: Kdybys ty jednal jinak… Kdyby ses tehdy jinak zachovala, vše by mohlo lépe dopadnout. Budeš mít hromadu prádla v koši, budeš mít před zkouškou ve škole, a budeš unavená. Neodpočineš si. Budeš mít pocit, že nestíháš, jsi neschopná, že si to špatně organizuješ. Pocit obvinění, že věci nejsou v pořádku. A Kuba ti to důrazně osolí, připomene ti, že věci, které momentálně potřebuje, nemá v pořádku. Vzájemné osočování a obviňování. Myslím, že tam někde tkví tajemství úspěchu, nebo zlomu křesťanského i každého manželství. Zastavit se a častěji si vzpomenout na tu jedinečnou osobnost. Před chvílí jsme o ní četli. Jak on řešil podobné kauzy ve vztazích? Je na tobě, Kubo, abys mu naslouchal. Jak by to vyřešil on, tvůj Bůh? Nikoho nesoudil, raději vzal vinu slabších na sebe. S nikým se nehádal, nevyčítal, nespílal, neobhajoval se. Vyslechl slabé, dodal odvahy, potěšil, odpustil, pomohl, miloval. Proto si získal tolik následovníků. Získal si jejich srdce. A získává si je dodnes. V něm máš příklad. A nejen příklad. On tě nikdy nenechá ve štychu. Budeš-li potřebovat sílu, abys takto dokázal milovat svoji ženu, nebo později i děti, máš ji mít. On vás dnes, v tom jedinečném dni, volá k následování a ke zdroji. Přál bych všem manželkám na této slavnosti, samozřejmě i mé ženě, takové muže, kteří doopravdy následují Krista, kteří slouží tomuto smíření a odpuštění nejen ve vlastních rodinách, ale v zaměstnání, ve společnosti. Tento svět potřebuje takové muže. I ženy. Bude potřebovat i vás? Myslím, že rozhodnutí je ve velké míře na každém z nás. Proto jsme tu s vámi, abychom vyprošovali pro vás moc k životu a Boží požehnání. On vám rád požehná a ochrání vás. On je dobrý. Jemu na vás záleží.  Ať se bude dít cokoliv, tato láska má naději, věří a jistě vytrvá.

  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář